Dobré ráno, Katerino

Tuto povídku jsem psala do soutěže. Je to jedna z mých nejdelších a jedna z těch, které sama hodnotím jako nejlepší. To je můj názor a mě by zajímal i ten váš ;)

***************************

Nemohla jsem tam zůstat, ne po tom, co mi otec provedl. Vytrhl mi mou dceru z náručí. Vytrhl mi z náručí dítě, dítě mé krve, mou vlastní dceru. Utíkám, utíkám a ani nevím kam. Jednou jsem byla ve Francii a teď pluji po moři, abych se dostala do Anglie. Hned při přesunutí na neznámý ostrov jsem se nedostala do jednoho města. Na trhu, který jsem procházela, jsem narazila na přívětivého muže. Byl oblečený lépe než kdokoliv vedle mě, kteří vypadali poněkud zanedbaně. I já nevypadala nejlépe. Měla jsem na sobě černo-fialovo-bílé šaty, ve kterých jsem opustila své rodné údolí v Bulharsku. Cestou se trochu roztrhly a hlavně zašpinily.

,,Dobrý večer. Je krásně, že slečno?“ Osloví mě ten muž a já mám co dělat, abych se nezačervenala.

,,Ano, to je,‘‘odpovím po chvilce zaváhání. Muž se usměje.

,,Můžu-li se zeptat, máte nějaké jméno?“

,,Jsem Katerina Petrova a jsem z Bulharska.“ Muž se opět usměje a řekne:

,,Krásné jméno, pro vás jako stvořené. Já jsem Elijah. Elijah Mikaelson. Rád vás poznávám“

,,Já vás také,“odpovím. Elijah se zasměje.

,,Začíná být chladno,  máte kde přespat?“ Elijah se zachová jako správný gentleman a to mě těší.

,,Elijahu, abych pravdu řekla, nemám kde přespat,“přiznám se s rozpaky.

,,Tak to by jste měla přespat u nás v sídle, než si najdete něco jiného.“Usměje se a ten jeho úsměv mě zahřeje až u srdce.

,,Děkuju vám moc, Elijahu.“ Elijah mi nabídne rámě a já se do něj, ačkoliv váhavě, zavěsím. Pak se kamsi vydáme, zřejmě do sídla Elijaha Mikaelsona. Po několika minutách, kdy většinu konverzace obstarává Elijah, vystoupíme zpoza větví a ocitneme se před bránou, která musí být vysoká několik metrů. Elijah na bránu několikrát zaklepe. Ve dřevěné bráně se otevře malé okénko a z něj vykoukne buclatá, neoholená hlava. On se na nás jen kouká a čeká, Elijah řekne.

,,To jsem já, Bille. Můžeš nás pustit.“ Muž se na mě ještě nevěřícně zadívá, ale pak zaleze a okénko zavře. Chvíli se nic neděje, že si začínám myslet, že nám Bill neotevře. Hned jak na to ale pomyslím, začne něco vrzat a následně se vrata začnou otevírat. Jakmile vstoupíme dovnitř, vrata se s vrzáním opět zavřou.

Rozhlédnu se po místě, kde jsem se ocitla, a málem mi to vyrazí dech. Několik metrů před námi stojí obrovská honosná budova a kolem ní jsou rozsáhlé zahrady plné různých květů. Nejčastěji tu jsou zastoupeny růže. Rudé růže. U jedné lavičky po pravé straně dovádí skupinka malých dětí. Hned si vzpomenu na mou dceru, ale vzpomínku okamžitě odeženu. Děti si hrají na slepou bábu. Bábou je nyní jedna dívka se dvěma copy, která vypadá, že je ze všech nejmladší. Vidím, jak šátrá rukama kolem sebe a snaží se kohokoliv chytit. Moc se jí to ale však nedaří. Pohled na ty děti, na tu dívku, mě uchvacuje. Ta jejich radost je doslova hmatelná.

Ale pak ta dívka upadne a začne brečet, vidím, že si rozbila koleno a začíná jí téci krev. Elijah, který celou dobu tiše stál vedle mě sykne. Já však zareaguju instinktivně a k dívce se rozeběhnu. Dřepnu si k ním a snažím se jí jakkoliv pomoci. Sundám dívce šátek z očí a všímám si, že je má krásně zelené, zelen jako smaragd. Dívku obejmu a pohladím po zádech. Dívenka přestane vzlykat. Jemně se odtáhne a pohlédne mi do očí a usměje se krásným dětským úsměvem od ucha k uchu, který vyjadřuje důvěru. Sklouznu pohledem k jejímu zraněnému koleni. Má ho od krve. Z jedné z mnoha vrstev mých šatů utrhnu kousek látky a opatrně, abych dívce nezpůsobila jakoukoliv bolest, koleno očistím. Když setřu z dívčina droboučkého kolena krev, obě vidíme, že zranění není velké a že se brzy zahojí. Znovu dívce pohlédnu do očí, setřu jí jednu slzu z tváře, která zůstala po pláči na tváři osamocená a řeknu:

,,Bude to dobré. Budeš v pořádku, brzo se ti to zahojí,“ řeknu jí vlídně.

,,Jsi hodná, děkuju moc,“ odpoví dívka a pohladí mě po tváři. Ten dotyk mi je příjemný.

,,Máš nějaké jméno?“ zeptám se a dodám ,,Já jsem Katerina.“

,,Beáta, jsem Beáta.“ Špitne dívka a s trochu kulhavým krokem odběhne za kamarády. Já se zvednu, chvíli za ní koukám a nemůžu tomu uvěřit. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem si ji už zamilovala. Ta dívka mi z poloviny vyplnila prázdné místo v hrudi, které se tam vytvořilo po odtrhnutí od mé dcery.

,,Máš čisté srdce Katerino.“ Ozve se vedle mě Elijahův hlas, ani jsem ho neslyšela přicházet.

***

(Téhož dne o několik hodin později)

,,Do pokoje, který mi byl přidělen, vejde Elijah s jakousi ženou po boku. Žena v rukou nese nějakou fialovou, spíš vínovou, látku.

,,Dobrý večer Katerino. Jste srdečně zvána na večeři. Já i můj bratr doufáme, že se k nám připojíte.‘‘ Elijahova slova mě potěší i vyděsí zároveň.

,,Ráda by jsem se k vám připojila, ale nemám na to vhodné šaty.“ Omluvím se a přejedu rukou po látce svých šatů.

,,O to jsem se už postaral.“ Řekne elijah a pokyne té ženě. Ta přistoupí k posteli a fialovou látku na ní rozvine. Z látka se nakonec vyklubou nádherné vínové šaty.

,,Počkám přede dveřmi.“ Řekne Elijah a s tím odejde z místnosti. Žena, která se představí jako Jane, mi pomůže si šaty obléknout a pomůže mi upravit si vlasy, které byli dosud v bídném stavu. Prohlédnu se v zrcadle a musím uznat, že vypadám o poznání lépe, než před pár minutami.

,,Měli bychom jít, slečno Katerino.“ Řekne Jane a narovná mi jeden záhyb na šatech.

,,Dobře, děkuju za pomoc, Jane.“ Jane přikývne a otevře dveře vedoucí na chodbu. Nadzvednu si sukni a vyjdu z místnosti. Elijah, jak řekl, čekal přede dveřmi. Jakmile mě uvidí v očí se mu zablýskne jiskřička údivu. Usměju se a vyseknu pukrle.

,,Děkuju Jane.“ Poděkuje jí Elijah a Jane kamsi odběhne.“

,,Moc vám to sluší, slečno Katerino.“ Řekne Elijah a políbí mě na hřbet ruky. Pak mi nabídne rámě a společně se vydáme temně osvětlenou chodbou. Po stěnách, kolem nichž procházíme, visí obraty, jsou krásné a proto si řeknu, že pokus tu zde na sídle setrvám déle než jednu noc, musím si ty obrazy prohlédnout. Jdeme beze slova a po chvíli dorazíme před dveře, odkud se ozývají hlasy. Elijah dveře otevře a za nimi je vidět velká síň. Uprostřed stojí velký stůl, který je zpola zaplněn lidmi. Vyděsím se. Co budu tady mezi těmi lidmi dělat? Elijah asi nějak vycítil mé znepokojení, protože řekne:

,,Nebojte se Katerino.“ Elijah se mnou obejde stůl. Několik lidí se za námi otáčí a je mi to nepříjemné. Nakonec dojdeme až na druhou stranu stolu. Ze židle v čele jídelního stolu se zvedne muž a vykročí k nám. Elijah nás představí.

,,Niklausi, tohle je slečna Katerine.“ Ukáže na mě a pak na Niklause, načež řekne.

,,A Katerino, tohle je můj bratr Niklaus, majitel tohoto panství.“

,,Rád vás poznávám slečno Katerino.“ Řekne Niklaus a stejně, jako Elijah předtím, mě políbí na hřbet ruky. Já vyseknu pukrle.

Elijah vysune židli po levici od místa, kde seděl Niklaus, a pobídne mě, abych si sedla. Sednu si a sám Elijah usedne na židli naproti po Niklausovi pravici.

,,Slečno Katerino.“ Osloví mě Niklaus, zvednu hlavu k němu a niklaus pokračuje.

,,Jak se vám líbí naše sídlo?“ zeptá se Niklaus a pozvedne si k ústům pohár s vínem.

,,Je nádherný.“ Opdpovím upřímně, ale pohár s vínem se ani nedotknu. Víno mi nikdy nechutnalo. Elijah promluví.

,,Řekněte Niklausovi, odkud pocházíte, slečno Katerino.“ Pobídne mě Elijah. Já se natočím k Niklausovi a řeknu:

,,Jsem z Bulharska, z východní Evropy.“ Niklause to potěší a otočí se k Elijahovi.

,,Eijahu, v Bulharsku jsme ještě nebyli. Měli bychom to napravit., když odtamtud pochází tato krásná dívka.“

,,Samozřejmě bratře.“ souhlasí s Niklausem Elijah a další otázku položí mě.

,,Řekněte mi, slečno Katerino, je Bulharsko krásná země?“

,,Ano, to je.“ Odpovím. Elijah se na mě příjemně usměje a mě opět zahřeje u srdce. Niklaus si lokne vína Pak nám přinesou jídlo. Jsou to brambory s pečínkou. Večeří absolvujeme za ticha. Protože mi víno nechutná, poprosila jsem jednu ženu o vodu. Když ji přinese, s díky ji přijmu a napiju se. Voda příjemně osvěží mé vyprahlé hrdlo. Když odbije na věži ve městě osmá hodina. Lidé se začnou trousit ven ze síně.

,,Jsem už unavená, chtěla by jsem si jít lehnout.“

,,Samozřejmě slečno Katerino, doprovodím vás.“ Nabídne se Elijah. Zvednu se z židle a Elijah si stoupne vedle mě.

,,Dobrou noc, Nilkausi.“ Ukloním se, přijmu Elijahovo rámě a společně vyjdeme z místnosti. Jdeme tou stejnou chodbou jako předtím. Některé svíce pohasly a je zde větší tma než předtím. Po chvilce dojdeme přede dveře vedoucí do mého pokoje.

,,Děkuju Elijahu. Za vše, za nádherný večer i za možnost přespání.“

,,Ne, já děkuju za hezkou společnost. Dobrou noc Katerino.“ Oplatí mi poděkování Elijah a políbí mě na tvář.Strnu a snažím se nezačervenat, ale bohužel, cítím, jak mi hoří tváře. Elijah se usměje a vydá se chodbou pryč.

,,Dobrou noc.“ Špitnu ještě za ním a následně otevřu dveře od svého pokoje. V pokoji se svalím na postel a přejedu prstem po tváři, kde mě políbil. Ještě teď na tváři Elijahovi rty cítím. Po tomhle začnu doufat, že bych zde mohla setrvat déle nejen kvůli Elijahovi, do kterého jsem se asi zamilovala, ale i kvůli té dívce, Beátě.

***

Ráno mě probudí sluneční paprsky, které mě lechtají na tváři. Je krásné letní ráno. Pohlédnu z okna a vidím, že je to na zahradě opuštěné. Nejsou tam děti, kteří by si hravě dováděli, asi je ještě moc brzy. Ozve se zaklepání na dveře a já téměř nadskočím.

,,Ano?“ Řeknu a do místnosti vstoupí žena, která mi včera pomohla s šaty, Jane.

,,Dobré ráno, slečno Katerino, doufám, že jsem vás neprobudila,“ Řekne Jane trochu ostýchavě.

,,Ne, před chvílí jsem se probudila Jane. Máte pro mě něco?“

,,Jen vám mám od sira Elijaha vyřídit, že se máte dostavit na snídani. Máte tam být za deset minut.“

,,Dobře, děkuji. Mám si vzít ty fialové šaty, co jste mi včera přinesla?“ Optám se. Jane přikývne a opět mi pomůže. Nějak nemůžu pochopit ochotu těch lidí mi pomoci. Jsem jen obyčejná dívka, nic víc. Pak se s Jane vydáme tou chodbou, ale nezamíříme do síně s velkým stolem, ale jdeme dál. Pak ucítím vůni čerstvého čaje a čerstvého pečiva. Zakručí mi v břiše. Pak vejdeme do vyhřáté místnosti, jsme v kuchyni.

U plotny stojí dvě ženy a u stolu sedí malá dívka a maluje si, je to Beáta. Elijah ani Niklaus tu není.

,,Dobré ráno.“ Pozdravím a sednu si ke stolu vedle Beáty. Beáta maluje na papír jakousi ženu s dlouhými vlasy, jak drží v náručí dívku se copy.Na to, že jí jsou teprve čtyři roky, maluje krásně. Napadne mě, zda na tom obrázku nejsem já s Beátou, jak jsem jí včera pomohla.

,,Dobré ráno Beáto.“ Pozdravím ji. Beáta pozvedne oči od obrázku a když se setká s mým pohledem, na tváři se jí rozlije úsměv.

,,Ahoj Katerino.“ Řekne nadšeně a vrátí se k obrázku, kde ještě do pozadí maluje kytky, usuzuju, že jde o růže. Když Beáta obrázek domaluje, pečlivě si ho prohlédne, aby mohla objevit případné nedostatky. Se zájmem ji sleduju.Ta dívka mě čímsi uchvacuje. Když Beáta po chvilce usoudí, že je vše v pořádku, sleze ze židle a dojde k mladší z těch dvou žen co pracují u plotny. Beáta jí papír předá a cosi té ženě pošeptá do ucha, pak ženě podá ještě černou pastelku a ta tam něco dopíše. Zajímalo by mě, co. Když žena dopíše, Beáta si papír vezme zpět a poděkuje jí. Žena se jen usměje a spiklenecky na ní mrkne. Beáta přicupitá zpět ke stolu a položí přede mě obrázek, který před chvílí domalovala.

PRO KATERINU-je tam napsánu. Oči se mi zalijí slzami, ale případný pláč zastrčím hlouběji do duše. Tak krásně mě to potěší. Teď už jistě vím, že ta žena na obrázku jsem já a ta dívka je Beáta. Nevím, co na ten cenný dar říci. Beáta trpělivě vyčkává na moji reakci.

,,Beáto, nevím co říct, moc děkuju, je to nádherný.“ Poděkuju ji a obejmu ji.

,,Děkuju.“ Zašeptá mi do ucha Beáta.

,,Beáto.“ Ozve se od dveří, odtáhnu se a podívám se za hlasem. Ve dveřích stojí dvě dívky, o němo málo starší než Rebekah.

,,Jdeš s námi ven?“ Optá se černovlasá dívka.

,,Ahoj Katerino.“ Řekne Beáta a usměje se na mě.

,,Ahoj Beáto, a ještě jednou děkuju za obrázek.“ Poděkuji ji podruhé. Beáta odběhne za dívkami a spolu se vydají ven. Znovu se podívám na ten obrázek a vzpomenu si na svou dceru. Jak se asi má? Už by jí měl být přes rok. Vzpomínky na Bulharsko odeženu a v duchu dám Beátě slib.

***

Když dojím vynikající koláč a výborný čaj, do kuchyně vstoupí Elijah. Když mě Elijah uvidí, jeho tvář rozzáří úsměv a mě zašimrá v břiše.

,,Dobré ráno Katerino.“

,,Dobré ráno Elijahu.“ Elijah si sedne ke stolu vedle mě, kde předtím seděla Beáta, a poprosí tu mladší ženu Lilith, o koláč a čaj a otočí se ke mně.

,,Jak jste se vyspala, slečno Katerino?“

,,Skvěle. Tak dobře jsem se dlouho nevyspala, děkuju za optání.“ Odpovím na Elijahovu otázku bez váhání.

,,To mě těší, slečno Katerino.“

***

Je časné ráno a já netuším, zda budu muset toto místo v následujících pár hodinách opustit, nebo ne?. Tolik se mi tu zalíbilo.

,,Elijahu?“ Zašeptám, když jdeme tou známou chodbou. Elijah na mě pohlédne a přikývne.

,,Ano Katerino?“

,,Nechci být nezdvořilá, ale nemohla bych tu zůstat déle?“ Ve světle svící vidím, že Elijah vypadá překvapeně a potěšeně zároveň.

,,Samozřejmě, že ano Katerino.“ Řekne Elijah s upřímným úsměvem.

,,Moc děkuju Elijahu. Hodně se mi tu zalíbilo, a ještě ta dívka. Vyplnila prázdné místo v mém srdci. Nedokázala bych ji tak brzy opustit.“ Elijah se zatváří zamyšleně, což mě trochu vykolejí.

,,Dívku? Myslíte Beátu?“ Přikývnu a Elijah pokračuje. ,,Jaké prázdné místo v srdci?“ optá se Elijah s neskrývaným zájmem tak, že je mi líto ho zklamat.

,,Nemyslím, že jsem připravena o tom mluvit.“

,,Jistě, samozřejmě.“ Nenaléhá Elijah, ale je vidět, že mu to vrtá hlavou.

,,Tohle mám od ní.“ Řeknu po pár minutách ticha, které přerušovali jen naše kroky, a podám mu obrázek, který jsem dostala od Beáty. Obrázek jsem celou dobu střežila jako poklad. Elijah se na obrázek zamyšleně podívá.

,,Beáta…“Elijah se odmlčí, jako kdyby potřeboval čas na rozmýšlení. ,,umí nádherně kreslit.“

,,To ano, souhlasím s ním, a pak si na něco vzpomenu.

,,Elijahu, mohu ještě o něco poprosit?“

,,Jistě Katerino.“ Usměje se Elijah a vrátí mi obrázek.

,,Chtěla bych poprosit o nějaký papír a barvy, potřebuju něco namalovat.“ Elijah tázavě nadzvedne obočí, ale jen řekne:

,,Samozřejmě Katerino. Můj bratr rád maluje, tak se určitě něco najde.“

***

(O osm dní později)

Barvy mi Elijah, jak slíbil, přinesl, ale já nevím, co vlastně namalovat. Chtěla bych zachytit nějaký okamžik Beáty, ale nic zajímavého, co by se dalo přenést na papír, se nevyskytlo, a proto jsem se rozhodla, že zkusím namalovat něco z hlavy. S Beátou se velmi sbližuju a je to moje nová největší kamarádka, stejně jako Elijah. Ten se od toho políbení na tvář k ničemu jinému nepokoušel a přiznávám, že mi to chybí, chybí mi ten pocit, jak tělo reagovalo na Elijahovi rty na mé tváři. Chci to cítit znovu.

S Niklausem, Elijahovým bratrem, se moc nesetkávám a když ano, nejsem pro něj víc než nějaká služka. Zato Elijahovi pozornosti se mi dostává hodně a dělá mi to dobře.

Po těch dnech jsem se také více skamarádila s Beátinou matkou, Lilith. Dozvěděla jsem se, že Beátina otce odvlekli do války, Lilith prý kvůli tomu několik nocí probrečela.

Něco mě napadlo! Už vím, jak Beátu namalovat a pouštím se do práce..

***

(O další tři dny později)

,,Katerino?“ Ozve se hlas souběžně se zaťukáním na dveře.

,,Ano?“ Pozvu toho dotyčného dovnitř a do místnosti vstoupí Elijah. Ráda ho vidím. Za ty tři dny, co se zatím úspěšně snažím namalovat obraz, za mnou chodil jen Elijah a jsem mu za to vděčná. Asi by přišla i Beáta, ale řekla jsem Elijahovi, aby ji sem nepouštěl, nevyptával se, ale asi pochopil soudě podle toho, co jsem malovala do obrazu.

,,Katerino? Nechtěla by jsi se jít projít ven?“ Optá se Elijah.

,,Omlouvám se Elijahu, ale musím tohle domalovat, než opustím toto místo.“

,,Nikdo tě odsud nevyhání Katerino, není nač spěchat.“

,,Elijahu, prosím, věř mi.“ Řeknu s omluvným tónem a do obrazu domaluju další žlutou tečku. Jsem si jistá, že obraz bude brzo hotov.

,,Dobře Katerino, ale ať to už netrvá dlouho.“ Řekne Elijah a já jen souhlasně přikývnu. Elijah se ke mně nakloní, aby mě políbil. Tentokrát mě však políbí na rty. Strnu a začínám se červenat, hoří mi tváře a nejde tomu zabránit. Dech se mi zrychlí a srdce začne divoce tlouci. Ano, teď si s tím už jsem jistá, ano, zamilovala jsem se, zamilovala jsem se do muže, který mi poskytl střechu nad hlavou a který mi umožnil poznání té dívenky, Beáty. Když se odtáhne, jako by se vše rozpadlo, jako by se zbořil celý svět. V hrudi jsem cítila podivné prázdno a moje tělo, mysl i srdce toužili po Elijahovi blízkosti. Bylo to neuvěřitelné a bylo toho na mě moc. Moc citů, moc emocí, moc, až se mi z toho zatočí hlava.

,,Už to domaluj Katerino, všem chybíš. Mě, Beátě, Lilith i Jane.“ Nevzmůžu se ani na pouhé přikývnutí. Elijah odejde z místnosti a nechá mě tu samotnou, napospas svým vlastním citům. Zhroutím se na židli neschopna dalšího kreslení.

***

Tak a hotovo. Spokojeně si otřu ruce do zástěry, kterou následně rozvážu a pohodím na židli. Ještě letmo zkontroluji stav svého výtvoru, jsem navýsost spokojená. Skoro jako na zavolání někdo zaklepe a dovnitř nevejde nikdo jiný než Elijah.

,,Dobré ráno Katerino, co že tak v dobré náladě?“ Zeptá se Elijah pobaveně. Nic neřeknu, jen se dál usmívám a pokynu Elijahovi, aby se šel kouknout. Elijah přejde místnost a zastaví se před obrazem. Chvíli si ho zamyšleně prohlíží, ale nic neřekne. To mě zarazí, copak ten obraz vypadá strašně?

,,Katerino, předpokládám, že ho chceš věnovat Beátě.“ Konstatuje Elijah.

,,Samozřejmě Elijahu.“ Přikývnu.

,,Dojdu pro Beátu a přivedu ji, ano?“ Řekne a zamíří k východu.

,,Elijahu.“ Zarazím ho jedním slovem. Tolik mi ubližuje, ubližuje mi tím, jak se vůči mě chová. Co jsem asi provedla?

,,Co se děje?“ Řeknu s naléhavostí, Elijah jen pokrčí rameny a řekne:

,,Nic se neděje, mělo by?“ Odpoví mi na otázku otázkou a odejde z místnosti. Opravdu netuším co se stalo. Jsem zmatená, zmatenější, než kdykoliv předtím.

Když se po několika minutách otevřou dveře, tentokrát do místnosti vstoupí Elijah s Beátou po boku.

,,Ahoj Katerino.“ Pozdraví Beáta. ,,Elijah říkal, že pro mě prý něco máš.“ Z jejího hlasu vyčtu trochu nedočkavosti a zvědavosti. Já nic neřekne a sednu si na židli. Začíná se na mě projevovat únava, jsem vyčerpaná. Beáta přistoupí k obrazu, chvíli na něj kouká a po chvíli jde z jejích očí vidět úžas. Tato reakce se mi zdá přijatelnější, než Elijahova před pár minutami. Elijah teď, po tom, co přivedl Beátu, stojí v rohu místnosti a věnuje se knihovně.

,,Katerino.“ Vydechne Beáta. ,,To je nádherný.“ Řekne zcela upřímně. Když se podívám na svůj výtvor, musím uznat, že má pravdu.

Dívka klečící na kolenou v louce rozkvetlé několika květinami. Na hlavě má věnec z kopretin a v rukou drží kytici květin různých druhů. Pár centimetrů před ní stojí černý ptáček, černý kos se žlutým zobákem. V dáli za loukou je hustý smíšený les a před ním stojí dva líbající se lidé. Na obloze září obrovské žluté slunce a obloha je nádherně modrá. Tu dívku s věncem z kopretin jsem namalovala jako Beátu, a ty dva lidi, jako Lilith a Beátina otce, podle vyprávění Lilith. Obraz září barvami.

,,Mám tě ráda Katerino.“ Řekne Beáta a obejme mě kolem krku.

,,Já tebe taky Beáto.“ Zašeptám ji do ucha.

***

,,Katerino, nechtěla by jsi se projít?“ Táže se mě Elijah jednoho rána v kuchyni.

,,Samozřejmě Elijahu.“ Přikývnu a ráda.

S Elijahem se procházíme po pozemcích panství. Růže už začínají odkvétat a listy na stromech hnědnout, začíná podzim a já budu muset brzy opustit toto místo a vydat se dál. Popojdeme k té lavičce, kde jsem ten první den viděla děti hrát si na slepou bábu a kde jsem Beátě pomohla a sblížila se s ní. Sednu si na mramorovou lavičku, Elijah chvíli zaváhá a sedne si vedle mě.Dnes mám na sobě krásné zelené šaty barvy trávy, které mi věnovala Lilith, jelikož jí bylo líto, že jsem nosila jen ty fialové. Mlčíme a začíná se rozhosťovat nepříjemné ticho. Najednou dostanu takový pocit, pocit se ze všeho vypovídat a tak spustím:

,,Nedávno, asi před rokem a půl, jsem se zamilovala. Milovala jsem ho a on mě taky. Jednou jsme se však nechali svými city unést. O několik dní později jsem zjistila, že jsem těhotná. Nezpůsobilo by to takový poprask, kdybychom byli sezdaní, ale nebyli. Myslela jsem, že budu vyděděna a že budu vyhoštěna z domova.

Pak se situace ale uklidnila a já myslela, že to nakonec bude dobré. Byla jsem tak zaslepená nadějí, že jsem neviděla příznaky nadcházející katastrofy. Jak nadešel den, kdy se mělo to malé narodit, bylo vše připraveno a pak večer, když přišlo dítě na svět, mi ho otec vytrhl z náruče. Na ten zlomek vteřiny, co jsem ho viděla, jsem poznala, že je to dívka a že má nádherné hnědé oči, po mě. Měla jsem dceru a vzápětí o ní přišla.

Druhého dne ráno, ještě před úsvitem, jsem utekla. Ani jsem nevěděla kam půjdu, šla jsem, kam mě nohy zanesly, až jsem skončila v Anglii a nyní jsem tady a v nejbližší dnech se opět chystám přesunout někam jinam, dál.“

,,Ne Katerino.“ Řekne Elijah tak hlasitě, až sebou trhnu.

,,Ne, nemůžeš odejít.“ Mlčíme, chtěla jsem se ho zeptat, proč nemůžu odejít a z kdovíjakého důvodu jsem to neudělala.

,,A Katerino, co pro tebe znamená Beáta? Všiml jsem si, že jsi se s ní hodně sblížila.“ Táže se Elijah se zájmem.

,,Beáta? Nevím, ale nějak mi vyplnila prázdné místo v hrudi, které tam vzniklo odebráním mé dcery. Nevím, jak to popsat, ale asi nějak tak to je. Když jsem poprvé zahlédla její oči, měla jsem pocit, že jsem tam viděla tu samou jiskru, jako u mé dcery.“ Když domluvím, pohlédnu na Elijaha a vidím, jak zamyšleně přikyvuje, asi si to snaží v hlavě srovnat, přeci jenom toho je na zpracování dost.

Jak se na něj dívám, mám pocit, že ty oči nikdy nedokážu odtrhnout.Ty jeho hnědé vlasy spadající v pramenech na krk. Ostrá linie jeho tváře a především oč, ty láskyplné, hnědé oči, těch se nikdy nemohu nabažit. Elijah si povzdechne a přeruší tak volný tok mých myšlenek.

,,Elijahu, proč nechceš abych odešla?“ Zeptám se na to, na co jsem se měla zeptat už před pár minutami. Elijah na mě pohlédne a zasměje se, načež spustí.

,,Když jsem tě viděl na tom trhu, někoho jsi mi připomínala, někoho, koho jsem kdysi dávno znal a nejen to, tvoje tvář jakoby zářila, nedala se přehlédnout a proto jsem věděl, že tě musím oslovit. Po tom rozhovoru, který jsme vedli cestou, jsem začínal cítit jakousi náklonnost, věděl jsem, že nabídnout ti přístřeší, bylo dobré rozhodnutí.

Když ale pak Beáta při té dětské hře upadla a rozbila si koleno a ty jsi k ní hned vyběhla, utěšila jsi ji a pomohla, začal jsem cítit něco víc, i obdiv. Pak jsi mi ukázala ten obrázek, který Beáta pro tebe namalovala a ten úžasný obraz, který jsi nakreslila ty jí, nemohl jsem nad tím žasnout. Ty a Beáta jste měli takové zvláštní pouto a bylo tam vidět. Dokonce i Lilith se zmínila, že její dcera si tě oblíbila.

V tu dobu jsem to věděl jistě, ale když jsem tě políbil na tvář po té první večeři a na rty, když jsem tě navštívil při malování obrazu, začínalo mi to docházet, ale nebyl jsem si jistý, ještě ne.

Ano Katerino, miluju tě.“

Elijah domluví a já si až teď uvědomím, že pláču, že mi z očí vytékají slané slzy. Otočím se k němu a zahledím se mu do očí. Elijah zvedne ruku a přejede mi jí po tváři, čímž mi setře pár slz. V tom na mě dolehne realita a vyskočím z lavičky, ani se nemusím otáčet, abych viděla, že Elijah se tváří překvapeně. Rukou si prohrábnu vlasy.

,,Nemůžu Elijahu, nemůžu se zamilovat. Svou láskou jsem ublížila mnoha lidem, hlavně mé rodině, a nemůže se to opakovat. Nemůžu být slabá.“ A  slzy začnou téci nanovo. Elijah se také zvedne z lavičky a otočí si mě čelem k sobě. Mé ruce nepustí a zadívá se mi do očí. Ten pohled mě začíná hypnotizovat, začíná mě uvádět do tranzu.

,,Katerino, láska tě nedělá slabou, naopak, dělá tě silnou. Miluju tě Katerino.“

To stačí. Nakloním se blíž. Elijah pustí mé ruce a vezme mou hlavu do dlaní, načež si ji přitáhne a políbí mě.

 A na závěr nějaké obrázky :)