čtvrtek 17. července 2014

Never say "Goodbye" |4. kapitola

Nová kapitola. Snad se bude líbit. ;) 
Nyní jsem v Paříži, ve Francii, a tento příspěvek přidávám dopředu. ;)

Hnědovláska Sophie měla namířeno do sídla Mikaelsonových. Klaus si ji povolal a bylo by pošetilé rozkazu původního upíra neuposlechnout. Sophie měla zlé tušení, že to nevěstí nic dobrého. Byla natolik zahloubaná do přemýšlení nad scénářem, co vše by se mohlo stát – ve většině případů to nebylo nic dobrého -, že si nevšimla naproti jdoucí dívky s nosem zastrčeným ve výtisku dnešních neworleanských novin. Ani jedna z nich, ani čarodějka Sophie ani jí naproti jdoucí dívka, nevěnovali pozornost svému okolí, takže se srazily. Při srážce se v Sophiine hlavě jeden scénář rozpadl v prach a dívce noviny, ve kterých četla zajímavý článek o vzrůstající kriminalitě ve městě, spadli na zem. Sophie si po srázče začala třít čelo, jelikož jí do něj vyšší dívka narazila nosem. Dívku, jako by nos nebolel.
,,Omlouvám se, zamyslela jsem se,“ a ,,Ježíšmarjájozef, to nemůžeš dávat pozor?“ ozvou se naráz reakce od dívek. Omlouvající se Sophie se zarazí, takovou reakci od slušně vypadající dívky nečekala.
,,Omlouvám se, jsem říkala,“ připomene Sophie a v hlavě ji nepřestává pulzovat. Jakmile si Sophie dívku pořádně prohlédne, zarazí se. Je jí poněkud povědomá a moc dobře ví, o koho jde.
,,Opravdu se omlouvám, ale dnes jsem nějaká roztržitá. Jak se jmenuješ? Já jsem Sophie,“ řekne čarodějka a zároveň dívce podá ruku.
Ta ji zdráhavě přijme. ,,Gabrielle.“
,,Pěkné jméno. Kamarádky?“
,,Jasně.!
,,Za tu nehodu se fakt omlouvám. Můžu tě jako omluvu na něco pozvat? Kafe anebo něco ostřejšího.“
,,Kafe by bylo fajn.“
O pár minut později už obě sedí v kavárně, kde nějakou dobu Sophie pracovala a povídají si.
,,jsi nová ve městě? Já jen, že jsem tě tu ještě neviděla, znám tu téměř každého,“ ptá se Sophie i přestože odpověď už dávno zná. Kdyby tu žila odjakživa, Klaus by ji už jistě našel.
,,Před pár dny jsem se přistěhovala s mým bratem Benjaminem.“
,,Já tu žiju odjakživa. Tohle město se ti zalíbí, věř mi. A odkud jste?“
,,Narodili jsme se v Louisville, ale vyrůstali v Kansasu, v Kansas City. Ty máš taky nějaké sourozence?“
,,Ano, dvě sestry a dva bratry. Jen Jane Anne je ve městě. Ostatní zmizeli do celého světa. Já a Jane Anne své rodné město nehodláme v nejbližší době opustit.
V tu Gabrielle zazvoní mobil  a ta ho s omluvou zvedne. Sophie se snaží rozhovoru nenaslouchat, ale nějaká ta slova jí neuniknou. Po necelé minutě Gabrielle mobil položí a řekne: ,,Omlouvám se Sophie, ale bratr mě potřebuje.“
,,Jasně, jen běž.“ Gabrielle vytáhne z kabelky propisku a kousek papíru. Na papírek napíše své telefonní číslo a podá ho Sophii. ,,Tak někdy zavolej,“ dodá k tomu. Sophie přikývne spěšně odejde z kavárny. Sophie chvíli počká, aby si byla jistá, zda není Gabrielle v doslechu, poté vytáhne ze zadní kapsy mobil, do kterého Gabriellino číslo uloží, načež zaplatí u barmanky kafe a také odejde z kavárny. Namíří si to tam, kam měla namířeno dosud – do sídla Mikaelsonových.
Za pár minut už stojí u sídla na kraji města, daleko od všetečných pozorovatelů a na kraji velkého neworleanského lesa. Zklepe na velké dřevěné dveře. Po chvíli se dveře otevřou a v nich se objeví malá sedmiletá Hope s blonďatými vlasy až do půli zad.
,,Ahoj Sophie,“ řekne Hope a její zvonivý hlásek se roznese místností.
,,Ahoj Hope, je táta doma?“
,,Ano, je, pojďte dál.“ Hope za Sophii zavře a místnost potemní, načež Hope zamíří do nitra budovy, zatímco Sophie zůstává ve vstupní místnosti. Přemýšlí, jak Klausovi tu novinu vlastně říci. Jakmile Klaus vejde do místnosti, Sophiino tělo se napřímí.
,,Co se děje?“ ptá se Klaus a v jeho hlase není slyšet ani stopa dobra či zla. Sophie na vrchu schodů zahlédne siluetu malé postavy a pohlédne tím směrem. Vidí Hope, jak je tiše pozoruje. Klaus si všimne, kam Sophie hledí, a proto Hope řekne, ať si jde hrát s panenkami. Ta s troškou zaváhání kamsi odběhne.
,,Mám něco, co by tě mohlo zajímat,“ říká Sophie, zatímco pozoruje Klausův obličej a snaží se v něm vyčíst momentální náladu jí naproti stojícího muže.
,,Mluv,“ přikáže jí.
,,Nejsem si jistá, jestli to už víš, nebo ne, ale ve městě se objevila nová dvojnice. Člověk.“ Sophie pozorně sleduje Klausův obličej a vidí v něm záblesky překvapení, údivu, neuvěření, strachu a nakonec odhodlání.“
,,Děkuji za informaci, můžeš jít.“
,,A ještě…“ zarazí se Sophie. ,,Nechtěl jsi mi něco? Proč sis mě zavolal?“

,,Už nic nepotřebuju a teď už běž.“ Otevře Klaus vstupní dveře a Sophii naznačí, že by už měla jít. Ta naposledy ke Klausovi vrhne zkoumavý pohled, načež odejde z domu dveřmi, které za ní Klaus s prásknutím zavře.

4 komentáře:

  1. Moc se těším na další, rozhodně je to skvělý. :)
    Přečti si prosím i tohle :) http://tew-stories.blog.cz/1407/tew-hiatus-0-2

    OdpovědětVymazat
  2. Wow, super =) už chci další =D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. :) Budu se snažit další dopsat a pak i přidat co nejdříve. :D

      Vymazat

Děkuji za každý komentář :)